Knížecí lóže

Šlechtická vrchnost měla ve svých patronských kostelech k návštěvě bohoslužeb vlastní sezení. Tato místa byla od ostatních oddělena stěnou a prosklenými okny nebo dřevěnou mříží. Skleněná okna byla nezbytná, zvlášť pokud byla lóže vytápěna. Umělecké vybavení lóže odpovídalo stavu a možnostem šlechticů – nebo jejich sebevědomí. Pánové v Thurnau v Horních Francích nechali postavit v kostele sv. Vavřince nekrásnější patronskou lóži (viz obrázek) s dřevořezbami Eliáše Räntze, který umělecky vyzdobil také kamna. V Neudrossenfeldu má lóže rodiny von Elldortovy cenné malované kožené tapety.

Thurnauská říšská hrabata von Giech se mohla snadno a pohodlně dostat do kostela vlastním zastřešeným přístupem ze zámku. I další urozené rodiny měly vlastní vstupy a schody, aby se u vchodu nepotkávali s obecným lidem. Markrabě Christian si v bayreuthském městském kostele nechal vystavět „Lví portál“ a široké schodiště. Když byly zataženy závěsy, shromáždění nevědělo, zda je panovník přítomen. Panstvo však bylo přítomno vždy, zejména prostřednictvím svých emblémů (erbů, iniciál), např. na gobelínu markrabské lóže v bayreuthském řádovém kostelu (Ordenskirche). Lóže se nacházely zpravidla přímo proti kazatelně – jen o něco výš.

Menu