Křesťanská konfese vyznává trojjediného Boha: Otce, Syna a Ducha svatého. Bohoslužba se slaví v jeho jménu. Výraz „Trojice“ (latinsky: Trinity) zdůrazňuje jednotu tří osob. U slova „Trojice“, které se v období markrabství používá častěji, stojí v pozadí, že jeden Bůh se s námi setkává různými způsoby: Otec jako Stvořitel, Syn Ježíš Kristus jako Vykupitel, Duch Svatý jako Boží moc v nás.
Objevit Trojici můžete znovu v markrabských kostelech: jako tři postavy, v symbolu trojúhelníku a skrytou v čísle tři. Písně z tohoto období jsou strukturovány trojičně nebo často obsahují sloku „Gloria Patri“: „Sláva Otci, Synu a Duchu svatému“. Mnoho kostelů je zasvěceno Nejsvětější Trojici. Stalo se tak během tureckých válek, kdy byl křesťanský Západ ohrožen. V odlišení od islámu, který byl také monoteistický, víra v trojjediného Boha nabyla nového významu. V některých kostelích je stále zachován polední „turecký úder“: třikrát tři údery zvonů měly tehdy vyzvat k modlitbě proti nepřátelům. Dnes vyzývají k míru.
(Obrázek: Znázornění svaté Trojice korunuje oltář v kostele sv. Jakuba v Bergu.)