Farní kostel sv. Jana, Röslau

Díky kazatelně, kterou pravděpodobně již kolem r. 1700 vyrobil „dřevořezbář Knoll“ z Hofu, vlastní kostel velmi jeden velmi raný exemplář. Obnoven byl však až v r. 1973. V r. 1872 bylo vše přizpůsobeno novogotickému vkusu (proces „purifikace“). Byli odstraněni andělé a ohrádka okolo oltáře. Křtitelnice ve tvaru anděla skončila v ohni, údajně proto, že farář v taláru se často zachytil za jeho natažená křídla a pověrčiví lidé jeho krk zdobili stuhami. Také obrazy na galeriích byly přemalovány a teprve v r. 1953 byly znovu odkryty. Malíř Georg Radius z Röslau namaloval v tradičním stylu výjevy od narození Ježíšova až k poslednímu soudu. Nástropní malbu vytvořil jeho syn Johann David Radius. Znázorňuje Nanebevstoupení Krista. Kristus v červeném rouchu vládce vstupuje se svatozáří do nebeské slávy.
Oltář s vestavěnou kazatelnou byl umístěn do oblouku presbytáře, takže pro shromážděný sbor vznikl sálový kostel. Obraz večeře Páně na oltáři, varhany nad ním na vlastní kruchtě, křtitelnice ve středu kostela, dvojité galerie na třech stranách kostela – to vše dělá röslauský kostel markrabským. Zvěstování Božího slova stojí ve středu, což zdůrazňuje biblický verš nad chórovým obloukem: „Blaze těm, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Že je někdy vidět na náhrobku Susanny Sybilly z Waldenfelsu kapka vody, lze vysvětlit zcela přirozeně. Do kostela, jehož počátky se datují pravděpodobně až do 13. století, se nikdy nekonala pouť, dnes je však denně otevřen návštěvníkům.