Křtitelnice stojí v makrabských kostelích ve středu kostela, většinou blízko oltáře. Tím je vyjádřeno evangelické chápání křtu: obě svátosti, křest a večeře Páně, patří k sobě. V nich se nám vydává sám Bůh. Křtitelnice stojí při bohoslužbě přímo před očima a připomíná věřícím jejich vlastní křest, v němž Bůh přijal člověka jednou pro vždy. Pro Martina Luthera to byla útěcha, když si sám ze sebe zoufal: „Jsem pokřtěn“. V jiných kostelích se křtitelnice nachází ve vstupním prostoru nebo ve vlastní křestní kapli před kostelem. Tím se zde křest představuje jako vstupenka do Božího světa.
Starší k
řtitelnice jsou často okrouhlé. Kruh symbolizuje dokonalost a tím nebe. Často se setkáváme s osmiúhelníkovým tvarem. Číslo 8 má v symbolice čísel různé významy: stvoření světa vzniklo v sedmi dnech, osmý den patří k „novému stvoření“. Je to den obřízky Ježíše a jeho zmrtvýchvstání – nebeská číslice. To podtrhují ještě andělé, obvykle na čtyřech stranách. Květiny a ovoce poukazují na ráj a připomínají zároveň, že je nutné v životě nést dobré ovoce víry. Biblická slova vykládají význam křtu. Ježíšovo pozvání „Nechte dítek přijít ke mně…“ dostává tváří v tvář vysoké dětské úmrtnosti ještě větší váhu. (Na obrázku: ve farním kostele v Rugendorfu se vedle staré kulaté křtitelnice nachází ještě druhá, novogotická s barokním krytem.)
Mnoho křtitelnic má – často umělecky provedené – poklopy. Na nich bývá znázorněn křest Ježíšův (obzvlášť nádherně vidět to je v řádovém kostele v Bayreuthu /viz obr./, stejně jako na mnoha dalších zobrazeních), nebo Jan Křtitel s beránkem a s nápisem „Hle, Beránek Boží“.
Zvláštní formou křtitelnice je křtitelnice s andělem (Taufengel).